Nejčastější mýty o chorobách štítné žlázy

Poruchy štítné žlázy a jejich léčba způsobují obezitu.

Přestože poruchy štítné žlázy mají přímý dopad na metabolismus, ve většině případů nejsou hlavní příčinou obezity. K mírnému zvýšení hmotnosti (do 5 kg) může dojít pouze v souvislosti se zadržováním vody v těle.

Operace štítné žlázy je těžký chirurgický výkon, který má řadu komplikací.

Pokud se operace provádí na pracovišti, které má s podobnými výkony dostatek zkušeností, je zde riziko případných komplikací stejné jako u jiných chirurgických výkonů. Operace se provádí v celkové narkóze.

Těhotné a kojící ženy, které mají onemocnění štítné žlázy, nesmí užívat jód.

Pravý opak je pravdou, jen výjimečně se ženám s onemocněním štítné žlázy jod nedoporučuje. Jde o především pacientky s Gravesovou-Basedowovou chorobou, kterou provází nadměrná funkce štítné žlázy. Lékaři jod nedoporučují ani ženám trpícím uzly se zvýšenou funkcí.

Po operaci štítné žlázy a po radiojodu je onemocnění vyřešeno a není potřeba žádná další léčba ani sledování.

Vždy je potřeba doživotní sledování specialistou. Ve většině případů je po operaci také nutné užívat hormony ve formě tablet po celý život.

Léčba radioaktivním jodem může způsobit rakovinu.

Tento typ léčby nemocí štítné žlázy se používá již od 50. let minulého století. Její bezpečnost je ověřena na desítkách tisíc pacientů na celém světě. Vzestup výskytu nádorů po léčbě radiojódem nebyl u dospělých osob nikdy prokázán.

Punkce štítné žlázy je bolestivé vyšetření.

Ve skutečnosti je bolest menší než při krevním odběru, protože se používá tenčí jehla a punkce trvá jen několik málo vteřin.

Punkce štítné žlázy může způsobit metastazování (vzdálený rozsev) nádoru.

Punkce nemá na vznik nebo rozvoj nádorů žádný vliv. U pacientů, u kterých se po punkci zjistí metastázy, byly přítomny již před punkcí, jen se o nich nevědělo. Punkce naopak může vést k rychlé diagnóze a prognózu pacientů zlepšuje.

Před punkcí štítné žlázy se musí úplně vysadit léky na ředění krve, zatímco léky s obsahem acetylsalicylové kyseliny nevadí.

Léky na ředění krve většinou není třeba při šetrném výkonu vysazovat, ale pacient nesmí být předávkovaný a hodnota INR (parametr z krve, podle kterého se dávkují léky na snížení krevní srážlivosti) by se měla pohybovat v rozmezí 2,0–2,5. Naopak acetylsalicylovou kyselinu raději vysazujeme nejméně týden před vyšetřením s výjimkou pacientů se stenty v koronárních tepnách.

Některé příznaky jsou mylně přisuzovány poruše štítné žlázy, i když onemocnění štítné žlázy je adekvátně léčeno.

Pokud je onemocnění adekvátně léčeno, příznaky hyper- či hypotyreózy postupně vymizí, třebaže to někdy může trvat i několik měsíců.

U pacientů s hypotyreózou je v zimě potřeba větší dávka tyroxinu než v létě.

Dávka tyroxinu je u stabilizovaného pacienta po celý rok stejná – není důvod upravovat dávky v závislosti na ročním období.